V okolí se vyskytuje tuha a olověné rudy: síran olovnatý, uhličitan olovnatý a sulfid olovnatý

(galenit). Ložiska galenitu navazují na ložiska v zaniklých obcích Rudolticích a Barnově.

Vedle olova se ve stopovém množství vyskytuje též stříbro.

Katastr Starých Oldřůvek sousedí na jihovýchodě s katastrem bývalé obce Nové Oldřůvky.

Obec Nové Oldřůvky byla do roku 1952 vysídlena a připojena k vojenskému újezdu. Při

popisu Starých Oldřůvek si budeme v zájmu úplného poznání minulosti Budišovska všímat

též osudů Nových Oldřůvek.

Následkem zeměpisné polohy a poměrně příznivých přírodních i hospodářských podmínek

lze usuzovat, že Staré Oldřůvky patřily mezi první vesnice založené na Budišovsku

a Libavsku ve 13. století. Vedle příznivých podmínek lákalo člověka ke Starým Oldřůvkám

také rudné bohatství (stříbro), které se zde podle hodnověrných zpráv těžilo ještě v 19. století.

Přestože ves velmi pravděpodobně vznikla již před koncem 13. století, uvádí se poprvé

v listině biskupa Bohuše ze Zvole z roku 1456 pod názvem Alt-Ulrichsdorf.

Na konci 15. století se vyskytuje též zkomolený název „Staroutrudsdorf“. Do roku 1918 se

pak obec nazývala Stará Ves, německy Altendorf.

Poloha Nových Oldřůvek byla ještě výhodnější a příznivější. Nacházely se na poměrně

úrodné planině a měly nejpříznivější klimatické i hospodářské podmínky na celém

Budišovsku i Libavsku. Rovněž Nové Oldřůvky vznikly zřejmě již ve 13. století, i když

o něco později než Oldřůvky Staré, a připomínají se teprve roku 1456 pod názvem Neu -

Ulrichsdorf. Na počátku 16. století se dvakrát vyskytuje též označení Novatrichsdorf. Do roku

1918 pak Nová Ves, německy Neudorf.

Podle přiznání z roku 1692 měly Staré Oldřůvky pouze 230 a Nové Oldřůvky 144 obyvatel.

Farní kostel

se ve Starých Oldřůvkách připomíná již v roce 1510, kdy zde působil

karmelitánský kněz. Roku 1633 duchovní správa Starých Oldřůvek zanikla a byla obnovena

až v roce 1784 ve formě lokální kuracie. Mezitím byl na místě starého kostela v letech 1768-

1770 postaven nový kostel a roku 1776 též nová fara.

Filiální kostel v Nových Oldřůvkách se připomíná již roku 1591 a byl znovu vystavěn v roce

1784. Od roku 1859 byly Nové Oldřůvky přifařeny do Starých Oldřůvek.

Škola

byla ve Starých Oldřůvkách již před rokem 1793, kdy zdejší poddaní žádali o stavbu

nové školní budovy. Nová škola byla dokončena v roce 1818. V Nových Oldřůvkách byla

škola postavena v roce 1793.

Po zrušení budišovského feudálního statku připadly Staré i Nové Oldřůvky v roce 1850

k soudnímu okresu Libavá a hejtmanství Šternberk, od roku 1911 hejtmanství Moravský

Beroun.

Obě obce měly téměř čistě zemědělský charakter a v obou byl mlýn a pila. Ve starých

Oldřůvkách se ještě ve druhé polovině 19. století těžila olověná ruda a byly zde též dva

břidlicové lomy.

Po druhé světové válce byla většina německého obyvatelstva odsunuta a na jeho místo v roce

1945 přicházeli noví osídlenci z Moravy i ze Slovenska.

Při správní reformě v roce 1949 byly obě obce připojeny k okresu Vítkov. Nové Oldřůvky

však byly v té době již vysídlovány a v roce 1952 se staly součástí vojenského újezdu.

Staré Oldřůvky byly v roce 1960 připojeny k okresu Opava a dnem 1.1. 1976 se staly místní

č

ástí města Budišov nad Budišovkou a jsou jí doposud.