Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie průmyslu

 
 
 
budova bývalé tabákové továrny r. 1906 - nynější Linaset
 
Historie průmyslu
 
Kroniky uvádí, že Budišov byl ve druhé polovině 19. století prakticky bez průmyslu, neboť průmyslová revoluce město následkem jeho nepříznivé polohy úplně pominula.
 
 
 
 
V padesátých letech 19. století byly ve městě pouze 2 mlýny a lom, otevřený roku 1857 (od roku 1892 firma Schnabel). V roce 1866 pak přibyla malá Winklerova tkalcovna s několika dělníky. Pivovar zanikl již před rokem 1848 a zůstala v provozu pouze sladovna. Budišov se tak zařadil mezi historická města, v nichž dravý kapitalismus bez náhrady zlikvidoval tradiční řemesla a jejich obyvatele uvrhl do bídy a beznaděje. Druhá polovina 19. století dovršila úpadek budišovských řemesel. Nejhůře bylo postiženo tkalcovství, které v důsledku rychlého rozmachu tovární výroby zcela ztratilo svůj někdejší význam. Budišovští tkalci, kteří po roce 1830 nezanechali řemesla, se stali vesměs domáckými pracovníky velkých textilek v cizích městech. Počet kožešníků poklesl z 18 mistrů v roce 1748 na 6 v roce 1877 a 3 v roce 1899. Počet ševců se snížil na polovinu a dosahoval roku 1877 počtu 20 a roku 1899 22 mistrů. Rovněž z kovářského řemesla zůstali oproti 7 mistrům v roce 1748 do roku 1899 jen 3 mistři. Zámečníci byli v roce 1877 3, kteří pracovali vesměs pouze pro malý budišovský trh.
 
 
Neutěšená situace města i jeho obyvatel vedla k zoufalým pokusům získat pro Budišov nějaký úřad nebo továrnu, čímž by se zlepšily pracovní a sociální poměry. Z celkového počtu obyvatel města v roce 1872 bylo 942 osob bez určitého zaměstnání. Tento údaj a podrobný popis sociálně-hospodářské krize v Budišově vedly přece jen k tomu, že roku 1872 vídeňská vláda rozhodla, aby se ve městě zřídila státní tabáková továrna, což bylo pro město nesmírné dobrodiní, které zastavilo jeho další úpadek. Zřízení státní tabákové továrny rychle změnilo vnitřní i vnější vzhled města. Výroba doutníků začala již v roce 1873 ve dvou domech na náměstí, které obstarala obec a které byly k tomuto účelu narychlo adaptovány.
 
 
 
dělnice tabákové továrny
 
 
Pozvolna se v Budišově rozvíjelo také soukromé podnikání. V roce 1885 postavila 12ti členná společnost na horním konci města pilu a další pila firmy Kunz vznikla roku 1898. Před rokem 1890 vznikla tkalcovna hedvábí firmy Déri. Roku 1880 zahájila provoz malá dílna na výrobu nápojů. V roce 1892 bylo S. Schnabelovi dovoleno tlučení štěrku v městském lomu parním strojem, druhý lom otevřela roku 1896 na Červené hoře firma Erste mähr. Basaltschotter – Gewerkschaft (První mor. Společnost na výrobu čedičového štěrku), pozdější firma Schneider a konečně v roce 1913 založila třetí lom firma Schnittenhelm.
 
V roce 1897 se městská rada usnesla, aby byla ve městě zřízena další textilní továrna, ale bez úspěchu. Roku 1899 byl podán návrh na postavení budišovské elektrárny, který se však neuskutečnil a město bylo v roce 1906 připojeno k elektrárně ve Šternberku. V roce 1911 ve městě pracovaly tři cihelny, z nichž nejstarší se připomínala již roku 1730, kdy dodala 80 000 ks cihle na stavbu kostela v Milovanech a 80 000 ks cihel na stavbu klenby městské sladovny. Roku 1901 prodala obec Karlu Lorencovi pozemek na stavbu továrny na výrobu strojů, kterou od roku 1906 vlastnil Jan V. Bierent. V téže době vznikly městské jatky, roku 1911 se uvádí obuvnická dílna a roku 1910 malá továrnička na zpracování kávy.
 
Uvedený rozmach státní i soukromé iniciativy přivodil ve vývoji Budišova důležitý zvrat a město se v prvních letech 20. století zařadilo mezi důležitá průmyslová střediska severní Moravy. Rozvoj průmyslu a obchodu si současně vynutil zlepšení komunikačního spojení Budišova se světem. Po zřízení tabákové továrny budišovští marně usilovali o vybudování přímé silnice přes Kunčice do Opavy. Dosáhli však silničního spojení se železniční stanicí v Moravském Berouně, roku 1897 silnice do Starých Oldřůvek a z Norberčan do Staré Libavé. Městu prospěly také stavby silnic do Kerhartic a Kunčic, ze Staré Libavé do Domašova, z Moravského Berouna do Nových Valteřic, z Budišova do Dvorců, Nových Oldřůvek a Barnova a silnice z Luboměře pod Strážnou do Potštátu. Výstavbu silnic urychlilo zvláštní otevření lokální železnice ze Suchdolu nad Odrou do Budišova v roce 1891.
 
Plán na prodloužení tratě z Budišova do Dvorců se nezdařil. Přesto se stal Budišov jedinou obcí se železniční stanicí v libavském soudním okrese a měl též nejlepší silniční spojení.
 
dělnice tabákové továrny
 
I nadále však Budišov zůstával střediskem hlavně zemědělské a lesní výroby.
 
 
 
 
 
V roce 1900 bylo v katastru města celkem 2383 ha zemědělské půdy, z čehož připadalo na pole 1292 ha, lesy 689 ha louky 312 ha, pastviny 81 ha a zahrady 9 ha. Vedle tradičních obilovin (oves, žito) a pícnin se od počátku 19. století pěstovaly též brambory. První mlátička se ve městě objevila roku 1872. Budišovské dobytkářství vykazovalo v roce 1900 počty 122 koní, 303 vepřů a 934 kusů skotu. Zcela vymizel chov ovcí, kterých bylo ještě na počátku 19. století na celém budišovském statku na 3145 kusů.
 
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář