Jdi na obsah Jdi na menu
 


Muzeum břidlice v Budišově nad Budišovkou

Muzeum břidlice v Budišově nad Budišovkou
 
 
Na pomezí Moravy a Slezska byla patrně koncem 13. století založena hornická osada u naleziště stříbrných a olověných rud. Již v roce 1301 je jmenována jako město olomoucké kapituly. Název města Budišov může údajně pocházet i od nepravidelné zástavby města, od bud havířů (viz Jar.Novák 1977). V širším okolí byla v minulosti provozována rozsáhlá těžba zvláště v okolí Starých Oldřůvek, Barnova a Rudoltic (Kolb H. 1988). Městský znak je poprvé připomínán v roce 1564, kdy měl modrý štít se stříbrnými zkříženými hornickými kladívky (viz Civitates montanarum ..VIII, Příbram). Znak horního města během staletí doznal změn zrovna tak jako charakter těžby. Počátkem XIX. století, podstatně později než na jiných místech v Evropě, začala v této oblasti moravskoslezského kulmu rozsáhlá těžba jílových břidlic jako krytinového, obkladového a dlažebního materiálu.
 
 
 
 
 
 
 
 
Jílové břidlici, ať už štípatelné či ne, je věnována expozice v městském muzeu v Budišově nad Budišovkou.
 
Historie, památky
 
Oblast msz. kulmu zaujímá přibližně rozlohu 3200 km2 (cca mezi Olomoucí, Vrbnem pod Pradědem a Opavou). Těžba břidlic v ní byla soustředěna především do andělskohorského a moravického souvrství. Kvalita nerostné suroviny, původně sedimentu, je určena zrnitostí, postavením ve vrásovém systému, anchimetamorfním postižením a následně saxonským oživením tektonického systému.
O prvním zahájení těžby v oblasti z roku 1776 u Pustých Držkovic (Svobodných Heřmanic) se zmiňuje F. Němec (1949). V první polovině 19. století je v archivech podchycena těžba na celé řadě ložisek (např. Velká Střelná 1832 aj.).
První těžba se odehrávala v povrchových lomech a lůmcích. Snížená kvalita břidlice u povrchu a tuhé zimy v oblasti přinutily zvláště movité majitele k těžbě podzemním způsobem (Velká Střelná 1871).
 
Protože jílová břidlice byla v pojetí horního zákona nevyhrazeným nerostem, každý majitel pozemku s touto nerostnou surovinou si těžbu i případný průzkum řídil sám. Hlavní rozvoj těžby v oblasti probíhal koncem 19. století. V této době pracovalo na těžbě břidlice přes 1000 pracovníků.
Počátkem dvacátého století, kdy se objevil lehčí a levnější eternit, dochází k útlumu těžby. Přesto větší lomy a doly pokračují v těžbě až do 1. světové války. V období mezi dvěmi světovými válkami dochází k obnově zničených dolů (např. doly ve Velké Střelné byly v roce 1931 odvodněny). V tomto období vznikla i Moravsko-slezská břidlicová jednota, která měla pro členství svá přísná pravidla. Během 2. světové války došlo na většině ložisek k útlumu těžby, některá z nich převzaly německé firmy (např. Velkou Střelnou firma Heinz, tatzel und Co aj. - v tomto období zde pracovalo okolo 500 pracovníků, včetně válečných zajatců).
Po ukončení války bylo k ložiskům přiděleno národní správcovství. Vzhledem k odsunu původního obyvatelstva, které se živilo především prací v břidlicovém průmyslu a také nepříznivým postojem vládních organizací, dochází postupně k jeho likvidaci.
V roce 1971 se podařilo znovu otevřít ložisko Staré Oldřůvky (Lesní zátiší, Waldfrieden). V sedmdesátých letech se zpracovává břidlicová drť v Nové Vésce na výrobu expanditů.
V roce 1988 byly zahájeny průzkumové práce na ložisku Hrubá Voda (štola Libor), 1990 v Jakartovicích (štola Hermína), 1991 v Nových Oldřůvkách, 1991 ve Svobodných Heřmanicích (drť na výrobu bonnských šindelů), 1992 na Velké Střelné (důl Jan) a 1994 v Klokočově (štola Marie).
Expozice muzea dokumentuje historii fotografiemi, nářadím, vzorky, výrobky aj..

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

dotaz

(Zdeněk Hák , 17. 9. 2015 8:57)

Dobrý den,

chtěl jsem se zeptat, zda jste nevydali nějakou publikaci, či knihu, která by se zabývala historii těžby břidlice v Budyšově a okolí?

Děkuji a jsem s pozdravem Zdeněk Hák.