HISTORIE NEJVÝZNAMNĚJŠÍ TOVÁRNY V BUDIŠOVĚ dnes LINASET a.s.
|
HISTORIE NEJVÝZNAMNĚJŠÍ TOVÁRNY V BUDIŠOVĚ – dnes LINASET a.s.
|
|
|
|
|
|
Prvotním předchůdcem dnešního Linasetu byla státní tabáková továrna, založená v roce 1873. Tovární budovy byly postaveny v letech 1876 – 77 a 1904 – 1905, zatímco správní budova pochází z období 1883 –84.Zřízení státní tabákové továrny rychle změnilo vnitřní i vnější vzhled města. Roku 1894 byla zřízena tovární jídelna pro dělnictvo a v letech 1912 – 1913 tovární útulna pro kojence ( jesle ), protože většinu zaměstnanců tvořily ženy. Továrna měla jako jedna z prvních u nás vlastního závodního lékaře. Poněvadž zpracování tabáku bylo státním monopolem, měli všichni zaměstnanci nárok na penzi a jejich rodiny na doživotní zaopatření. V roce 1918 továrnu převzala Československá tabáková režie. Továrna byla specializována na ruční výrobu doutníků, která se ročně pohybovala kolem 23 mil. kusů. Nejvyššího počtu 1000 dělníků továrna dosáhla v roce 1905, od té doby však tento počet postupně klesal : 1918 – 797, 1926 – 620, 1930 – 526. Po okupaci Sudet v říjnu 1938 převzal továrnu německý soukromý podnikatel. V roce 1944 byla výroba doutníků zastavena a tovární objekty převzal Wehrmacht , který zde umístil konstrukci tajných zbraní a částečnou výrobu některých součástek. Těsně před osvobozením bylo veškeré strojní zařízení odsunuto do Německa.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Po osvobození zůstala továrna opuštěna a nebyl v ní žádný provoz.Ale již v polovině roku 1947 byl prostor bývalé tabákové továrny využit k umístění závodu OKULA na výrobu optických skel a brýlových obrub. Výroba optických skel začínala na malém počtu starých brousících a leštících strojů. Proto byla za velmi krátkou dobu vyvinuta a vyrobena první série nových strojů odvážné revoluční konstrukce a na konci roku 1947 měl závod již 130 pracovníků. Ve druhém roce výroby ředitel závodu ing. Steklík navrhl brousící stroj se samomazací miskou a konstrukce se začala ubírat směrem k produktivnějším vícevřetenovým strojům. Závod převzal výrobu kovových obrub a ochranných brýlí a ke konci roku 1948 měl již přes 23O pracovníků. V roce 1949 odešel ředitel závodu ing. Steklík do nově zřízeného vývojového závodu v Praze a na jeho místo nastoupil ředitel Kočí. Optická výroba se úspěšně rozvíjela, do konce roku l949 dosáhl závod počtu 360 pracovníků a během první pětiletky se měl rozrůst až na 1000 pracovníků. Avšak již v roce 1951 bylo rozhodnuto o výstavbě nového závodu OKULA v Nýrsku na Šumavě. Ještě do konce roku byla veškerá výroba přesunuta do Nýrska a budišovský závod od 1. 1. 1952 převzal národní podnik Bateria Slaný, který zde zavedl výrobu kapesních a anodových baterií. Změna výroby odradila většinu dosavadních pracovníků, kteří znechuceně odešli, a počet pracovníků závodu se snížil na 120. Nová výroba vyžadovala značné zapracování. Pod vedením vedoucího závodu p. Mrštiny se počáteční obtíže podařilo záhy překonat a již v roce 1953 se budišovský závod zařadil kvalitou i produktivitou práce mezi přední závody národního podniku Bateria. Uvažovalo se též o zdvojnásobení výrobní kapacity a získání pracovních příležitostí pro 360 osob, avšak vlivem mechanizace výroby se počet pracovníků do konce roku 1955 zvýšil pouze na 156 osob. Navíc uvolnění mezinárodní situace v roce 1955 výrazně snížilo požadavky armády, závodu byl snížen výrobní plán a hrozilo podstatné snížení počtu pracovníků. Bylo to snad nejkritičtější období v celé historii budišovského průmyslu. Snížení počtu pracovníků nebylo přitom z politických důvodů možné, protože v téže době byl vítkovský okres prohlášen za dosídlovací území a noví dosídlenci by v Budišově nenašli práci. Byl proto urychleně hledán nový výrobní program. Toto úsilí však naráželo na četná úskalí a postupně byly odmítnuty návrhy na převedení závodu do podniku Romo Fulnek, na zřízení oblastní opravny traktorů i na zavedení výroby plechových konzerv a zinkových tub národním podnikem Obal. Nejperspektivnější i mzdově nejvýhodnější se nakonec jevila nabídka Lisoven nových hmot z Vrbna pod Pradědem. Narazila však na nepochopení tehdejších představitelů olomouckého kraje, kam vrbenský podnik náležel. Poté byl závod Bateria Budišov od 1. ledna 1956 převeden do LNH Vrbno pod Pradědem.
|
|
|
|
|
|
Přes provedenou delimitaci měl budišovský závod značné problémy se zajištěním zaměstnanosti a pro nedostatek lisů byla v závodě až do konce III. čtvrtletí 1956 ponechána též výroba baterií. Kromě toho pro udržení zaměstnanosti starších pracovníků a pracovníků se změněnou pracovní schopností převzal závod nerentabilní výrobu elektrických podušek. Na zavedení nové výroby nedostal závod žádné prostředky a musel všechny výdaje hradit z provozních nákladů. Závod se však s počátečními problémy nové výroby záhy vyrovnal a již v roce 1957 se v plnění ekonomických ukazatelů dostal na první místo mezi ostatními závody LNH.
|
|
|
|
|
|
Po zpevnění nosných pilířů a stropů v polovině roku 1957 bylo možné plně využít také těžkotonážních lisů a do roku 1959 byl závod vybaven moderním strojním zařízením. V roce 1960 byla v závodě zřízena vlastní nástrojárna, která zahájila samostatnou výrobu lisovacích nástrojů a přípravků pro potřeby hlavní výroby. Současně se zaváděla výroba stále náročnějších technických výlisků z fenoplastů, aminoplastů a polyesterových laminátů, kterých závod vyráběl na 600 druhů, zejména pro strojírenské podniky v celé republice.V průběhu dalších pěti let změnil závod technologii výroby na vysoce produktivní automatické vstřikování, které umožnilo trojnásobné zvýšení produktivity práce na jednoho pracovníka. V polovině šedesátých let dosáhl závod počtu 300 pracovníků, který se v dalších letech zvýšil na 370. Závod zaměstnával především ženy, z nichž 90 % v hlavní výrobě pracovalo na dvě směny. V této souvislosti závod vybudoval závodní jesle a dvě mateřské školy. Kromě toho měl závod rovněž závodní jídelnu, závodní zdravotnické středisko a soustavně pečoval také o ubytování svých pracovníků.První podnikové byty získal závod v roce 1960 a jen v období 1975 – 1977 bylo odevzdáno do užívání dalších 79 podnikových bytů.
|
|
|
|
|
|
Výroba v Lisovnách nových hmot pokračovala až do roku 1990, kdy v rámci privatizace přešla pod nového majitele s novým názvem LINASET a.s..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář