|
Kružberk vznikl sloučením dvou dříve samostatných obcí – Kružberka a Lublic (Staré Lublice), které již zcela splývají a nejsou proto rozlišovány jako samostatné místní části. Přesto je při popisu Kružberka nezbytné přihlédnout též k dějinám Lublic, neboť Lublice jsou nejstarší historicky doloženou osadou v okolí města Budišova nad Budišovkou.
|
|
|
|
|
Lublice se poprve písemně připomínají již v roce 1283, kdy byly majetkem vladyky Trutvína z Lublice. Osada však nepochybně existovala již určitou dobu před tímto rokem, neboť její název je odvozen od osobního jména „Lubla“, kteý byl pravděpodobně dřívějším majitelem nebo zakladatelem osady. Roku 1288 se jako vlastníci vsi uvádějí Trutvín a Vítek, bratři z Lublice. Na rozdíl od Budišova byly Lublice kolonizovány od severu z Opavska, ale i zde hlavní proud kolonistů přicházel z německého prostředí. Při oddělení Opavska od Moravy v roce 1318 se stala ves Lublice součástí opavského knížectví. Po smrti opavského knížete Mikuláše II. (1318-1377) bylo knížectví v roce 1377 rozděleno mezi jeho tři syny. Lublice byly v té době sídlem statku, který náležel pánům z Životic a celý tento statek i s příslušenstvím (Krahují, Lublice, Kružberk, Svatoňovice) připadl při uvedeném dělení Opavska k dílu knížat Přemka a Václava. V této souvislosti se současně poprvé zmiňuje také ves KRUŽBERK, i když je zřejmé, že existovala dávno před rokem 1377 a byla založena pravděpodobně již ve druhé polovině 13. století.
|
|
|
|
Roku 1423 se jako majitel Lublic uvádí Jindřich Kosíř z Kružberku, který je v roce 1429 uváděn též jako vlastník Kružberka samotného. O Lublicích se pak prameny na delší dobu odmlčely, zatímco Kružberk je zmiňován častěji. Ves Kružberk byla tehdy manstvím příslušným k hradu Vikštejnu. Roku 1439 opavský kníže Arnošt propustil z manství půl Kružberku Dětochovi z Čichtendorfu a druhou půli Matouši Stošovi z Kounic. Druhou půlku však již roku 1440 získal Dětoch ze Šumvaldu.
|
|
|
|
Je také písemně doloženo, že se v 16. století v okolí Kružberku těžila železná ruda. Od roku 1672 se objevuje přívlastek „Staré“ Lublice k odlišení vsi od Nových Lublic.
|
|
|
|
Kružberk byl v roce 1588 zapsán Albrechtu ml. z Vrbna a krátce před rokem 1630 prodán knížeti Karlovi z Lichtenštejna a připojen k Opavské komoře. V držení Lichtenštejnů zůstala pak opavská komora až do roku 1945 a obě vsi Kružberk i Lublice sdílely veškeré její osudy.
|
|
|
|
Od roku 1654 se v Kružberku vedla pozemková (gruntovní) kniha a od roku 1725 matrika. V Lublicích byla roku 1784 zřízena fara, ke které byl přifařen též Kružberk. V 18. století se v okolí stále těžila železná ruda.
|
|
|
|
Po zrušení feudálního zřízení roku 1848 se staly Kružberk i Lublice v roce 1850 politickými obcemi soudního okresu Vítkov, který náležel k opavskému okresnímu hejtmanství. Kružberk se tehdy nazýval česky Hora Křížová nebo Krucberk, německý název zněl Kreuzberk. Nynější název tedy pochází z němčiny (hora, na níž stával kříž).
|
|
|
|
V roce 1949 byly Lublice i Kružberk začleněny do nového samostatného okresu Vítkov. Roku 1952 byly obě obce sloučeny pod společným názvem Lublice. V roce 1960 byla obec Lublice připojena k opavskému okresu a s účinností od 12. června 1960 sloučena s obcí Staré Těchanovice včetně Jánských Koupelí. Sloučená obec nesla název Lublice a členila se na místní části Jánské Koupele, Lublice a Staré Těchanovice. Od 1. dubna 1962 byla celá obec i její místní část Lublice přejmenována na Kružberk. V dalších letech se již Lublice neuvádějí ani jako místní část a jejich název se zachoval pouze pro označení lokality v rámci obce Kružberk. Od roku 1979 byla obec Kružberk připojena jako místní část k městu Budišov nad Budišovkou. V říjnu 1990 se obec osamostatnila. V současné době má obec Kružberk 287 stálých obyvatel.
|
|
|
|
Kružberk patřil k významným rekreačním střediskům oblasti. Vedle zotavovny OH „Proletář“ s 66 lůžky zde byla rekreační střediska podniků Ferona a NHKG Ostrava. Proletář však z 10. na 11.5. 2000 zcela vyhořel a rekreační středisko NHKG Ostrava není od roku 2002 v provozu.
|